Napsala Veronika Hažlinská
(Edit 18.května, 21:35)
Máme dlouho utajovaná data z českých porodnic – po několikaletém snažení mnoha aktérů konečně ÚZIS uvolnil datové sady s informacemi, a my konečně vidíme, jak se rodí v českých porodnicích. Mezi významné aktéry “boje” o data patří přírodovědkyně Jarmila Hnilicová, porodní asistentka Anna Škvorová, Asociace pro porodní domy a centra (APODAC) a jejich partner Havel & Partners.
Díky tlaku z více stran obdržel APODAC balíček dat pro roky 2016-2021, který zuřivým tempem zpracovává a zveřejňuje na svých webových stránkách. Data tak jsou konečně dostupná i veřejnosti.
A co bude nyní dál? Protože je Anna Škvorová jednou z členek Unie porodních asistentek, rozhodli jsme se s ní udělat krátký rozhovor o tom, jak situaci nyní vnímá a jaké kroky by měly s daty následovat.
Po dlouholetém snažení máme první dostupná data k porodnictví a to až na úroveň poskytovatelů péče. Ty jsi na tom odvedla obrovský kus práce. Jaké z toho nyní máš pocity?
Mám radost, že otevřená celospolečenská debata nad daty, péčí a zásahy u porodu se otevírá. Je vidět, že vytrvalost se vyplácí, ale že za práva je třeba bojovat a věnovat pozornost jejich dodržování a znalosti. Věci se pohnuly díky spolupráci a synergii – když se o problematiku začalo zajímat více lidí. To bylo také díky Covidu, který ukázal význam otevřených dat ve zdravotnictví širšímu množství lidí a soudní rozhodnutí o nutnosti jejich otevírání v této oblasti předcházelo to, které otevřelo data porodnická.
Já jsem od samého začátku spolupracovala a navazovala na nápad a předchozí snahu kolegyně z přírodovědy Jarmily Hnilicové, velmi pomohlo aktivní zapojení advokáta Tomáše Němečka, a v závěru také další žadatelé o aktuální data – APODAC. Přispěl určitě i zájem novinářů a veřejnosti.
Každopádně mi to ukázalo, že se vyplatí vystoupit z anonymity a stát si za svým postojem.
Jak tato data můžou rodiny využít při plánování místa porodu?
Na prvním místě si rodina, a hlavně žena sama musí ujasnit, jaký přístup ke svému porodu preferuje (může pomoci seznámit se s fyziologií porodu a základními doporučeními WHO třeba v brožurce HAMu Cesty ke spokojenému porodu), jaká jsou její přání a životní styl, a jaké možnosti jí poskytuje její zdravotní stav a místo bydliště. Pokud patří mezi většinu nízkorizikových žen, může volit mezi běžnými menšími porodnicemi také podle toho, které mají nejméně zásahů – nástřihů, císařských řezů, indukcí, poranění obecně (pozor, pokud je někde okolo 0 %, znamená to u nás nejspíše chybu v hlášení dat). Pokud se připravuje na porod koncem pánevním, může vybrat porodnici, kde s nimi mají největší zkušenost.
Dále ji mohou ovlivnit údaje o kojení, i když data o odcházejících kojících ženách málo vypovídají o tom, zda péče v porodnici podpořila kojení pro jeho dlouhodobý průběh nebo vytvořila potenciální budoucí problémy s kojením.
V budoucnu budou přibývat také další plošně sbíraná data – např. poloha u porodu, bonding atd. Pro výběr místa porodu jsou ale samozřejmě zásadní i další věci – možnost zvolit si přímo porodní asistentku, které v porodnici porod povede, možnost porodu do vody, množství rodinných pokojů pro pobyt na šestinedělí společně s partnerem, reference od známých, prostředí atd. Někdy se spolu s proměnou personálu může stát, že se péče promění rychleji, než jsou dostupná aktuální data.
V neposlední řadě významnou roli hraje vzdálenost porodnice, pro prvorodičku většinou není problém jet do hodinu vzdáleného zařízení, vícerodička delší cestu nemusí stihnout.
Co ty vidíš za největší benefit veřejných dat? Je to výzkum, nějaký další posun směrem k EBM?
UŽ samotné zveřejnění dat by i podle zkušeností ze zahraničí mělo vést k postupnému zlepšování péče a snižování škodlivé přemíry zásahů, tedy k posunu směrem k evidence based péči. Diskuze, která se okolo dat už začíná vést, může být velmi přínosná – jednotlivá zařízení se mohou od sebe navzájem inspirovat a učit v tom, v čem jsou dobří. Zpětná vazba, možnost porovnání a výzkum na vlastních datech je další zásadní věc. Můžeme sledovat a ukázat na datech z našeho prostředí vztahy mezi jednotlivými zásahy, např. vazbu mezi vyvoláváním porodu a vyšší mírou císařských řezů, porovnat tento vztah s jinými zeměmi. Je tu jistota, že zjištěné vztahy jsou pro nás relevantní, že nejsou ovlivněny odlišnými podmínkami geografickými, kulturními, rasou, etnicitou apod.
A co s daty máš třeba nyní konkrétně ty v plánu?
Seřadit získané parametry podle úrovně pracovišť (perinatologická centra, intermediární centra, pracoviště základní péče), podívat se na vývoj jednotlivých parametrů v čase, rozdělit porodnice podle oblastí – např. pro mě jsou důležité porodnice v Praze a okolí. Chystám se podívat na vztahy mezi jednotlivými zásahy – např. vztah indukcí a císařských řezů, porodů s pomocí VEXu/kleští, epiziotomií. Vztah nástřihů hráze a poranění hráze/čípku. Vztah poměrů využívání VEXu/kleští apod.
Všechna data samozřejmě postupně poskytneme veřejnosti i s komentáři, na co si dávat pozor při jejich interpretaci – ty jsme dostaly také spolu s daty.
Jednáme o spolupráci s dalšími lidmi, kteří mají časové kapacity i vzdělání na to, zpracovávání dat se věnovat. Do budoucna budou určitě probíhat jednání o dalších plošně získatelných datech např. o polohách u porodu, která některé porodnice samy sbírají a zveřejňují, o bondingu nebo třeba i péči při perinatální ztrátě.
Na fotografii Jarmila Hnilicová a Anna Škvorová
Dále čtěte:
“Ústavní soud dal za pravdu porodní asistentce” píší na serveru rozhlas.cz
Na seznamzpravy.cz napsali: “Ústavní soud totiž před pár týdny otevřel cestu k porodnickým statistikám až na úroveň jednotlivých porodnic. Zamítl totiž argument Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), Ministerstva zdravotnictví i nižších soudů, že by taková transparentnost mohla vést ke zkreslení a poškození jednotlivých nemocnic. Tohle úřady nemají podle soudců vůbec posuzovat. “
