„Věřím v ženy a jejich vrozenou schopnost přivádět děti na svět,“

 „Věřím v ženy a jejich vrozenou schopnost přivádět děti na svět,“ říká porodní asistentka Mgr. Kristina Neubertová Zemánková.

Je členkou Unie porodních asistentek, poskytuje zdravotní služby porodní asistentky v těhotenství a o porodu formou domácí péče a také o své klientky pečuje při porodu ve Vyškovské porodnici, se kterou má jako externí porodní asistentka smlouvu. Přiznává, že zvláštní kouzlo narození ji přitahovalo už od dětství. A tak se rozhodla si svůj sen splnit a vystudovala porodní asistenci na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde v současné době dokončuje rovněž studium psychologie.

Je zastánkyní přirozeného porodu, často se inspiruje v zahraničí, kde, jak říká: „funguje mnoho věcí jako běžný standard, ať už se jedná o partnerský přístup, nebo o chápání těhotenství a porodu jako projevu zdraví, k němuž není potřeba přistupovat jako k nemoci.“ Sama má na své dva porody krásné vzpomínky a sílu pro práci čerpá právě z nich.

Odborníci mluví o tom, že těhotenství a porod jsou  nedílnou součástí lidské sexuality a že průběh porodu může ženu v této oblasti buď posílit, nebo také nadlouho traumatizovat. Pozorujete tento efekt u žen, které doprovázíte v těhotenství, při porodu a také v šestinedělí?

Ano, pečovala jsem o mnoho žen, které popisují, že po příjemně prožitém porodu jako ženy rozkvetly a jejich prožívání sexuality je mnohem intenzivnější než předtím. Znám také ženy, které vnímaly porod velice traumaticky, některé dokonce hovořily o tom, že se cítí jako znásilněné. Tyto ženy hovoří o tom, že si musely k sexualitě dlouho znovu hledat cestu nebo o ni na delší čas ztratily zájem kvůli bolesti po poranění, ať už psychickém či fyzickém.

Důležitou roli při milování, ale i při porodu hrají hormony, zejména oxytocin. Jakou roli hraje tento hormon při navázání vztahu matky a dítěte bezprostředně po porodu?

Oxytocin neboli “hormon lásky“ se vylučuje v mozku při všech milostných aktivitách, při milování, při orgasmu, při porodu a při kojení. A jeho funkcí je upevňovat vazbu mezi lidmi, kteří se milují. Tedy také vazbu mezi matkou a dítětem ihned po porodu. Bezprostředně po porodu se vyloučí úplně nejvyšší množství oxytocinu, který za celý život žena může vyprodukovat. V této hormonálně nabité situaci je každá samička nastavena přijmout a milovat své dítě, je to takový dárek od přírody na cestu mateřstvím. Také miminko má oxytocin, i ono se zamiluje do své maminky. První zážitky ihned po porodu jsou rozhodující pro jeho pozdější schopnost navazovat mezilidské vztahy, pro schopnost milovat. Pokud vše probíhá tak, jak to příroda zamýšlela, je miminko ihned po narození v náručí své maminky a pomalu mu dotepává pupečník, díky kterému má ještě několik minut po narození kyslík od maminky. Může pak v klidu přejít na dýchání plícemi, miminko je kůží na kůži mámy, cítí její vůni, známý tep jejího srdce, její hlas, který slýchávalo v bříšku, pomalu otevírá oči a dívá se do očí své maminky. Žena zase cítí své miminko, jeho vůni, vnímá jeho tělíčko, oči, malé ručičky a neuvěřitelné štěstí. Miminko a jeho máma utvoří velmi silnou vazbu, miminko dostává informaci: jsem na světě, kde jsem milováno, jsem tu správně, jsem v bezpečí. Pokud však miminko nestráví bezprostřední minuty, ideálně až hodiny, po porodu nerušené nahé na nahém těle své matky, zažívá obrovský stres, který negativně ovlivňuje fyziologické pochody v jeho tělíčku i jeho vztah ke světu a lidem.

Jaké zásahy do porodu mohou ženám zkomplikovat jejich další sexuální život?

Sexuální život komplikuje, když žena ztratí pocit, že může sama o sobě rozhodovat, když nejsou respektována její přání. Všechny situace, kdy se žena stydí, kdy má pocit, že není respektováno její soukromí a intimita, se negativně podepisují na jejím sebevědomí i sexualitě. Konkrétní zásah, který má nejvíce škodlivý efekt, je nástřih hráze. Ten se hojí mnohem déle než přirozené natržení a je daleko více bolestivý ještě dlouhou dobu po porodu, někdy až dva roky. Problém s preventivním nastřižením je ten, že nikdy dopředu nevíme, zda by se bez něj žena natrhla přirozeně a jak moc. Když se provede nástřih, žena má 8 cm dlouhé poranění. Když se nástřih neprovede, nemusí mít poranění žádné nebo jen nepatrné či trochu větší. Jen málokdy je však přirozené poranění tak velké jako nástřih, a proto se podle mě vyplatí nestříhat. Nástřih je otázkou spíše zvyklostí konkrétní porodnice než praktickou nutností. V severských zemích, kde je novorozenecká úmrtnost ještě nižší než u nás, mají mnohem nižší procento nástřihů. Jedná se asi o 10 % případů, zatímco u nás je to až 40 % případů.

Co je možné udělat proto, aby žena při porodu neměla poranění vaginy?

V těhotenství si žena může masírovat hráz pro lepší elastičnost pochvy či cvičit se speciálně vyvinutým balonkem. Při vytlačování miminka je dobré vyhnout se poloze vleže či polosedě na zádech. Najděte si polohu, kde vám bude pomáhat gravitace, třeba v podřepu, na porodní stoličce, vkleče, vestoje zavěšená za partnera… Dále je dobré tlačit zlehka jemně, aby miminko nevystřelilo ven, aby šlo pěkně pomalu a hráz se mohla hezky rozvinout. Spíš je potřeba se uvolnit a miminko pustit než tlačit jako o život. Je také možné požádat porodní asistentku, aby hráz chránila přiložením teplého mokrého obkladu, teplo totiž pomáhá uvolňovat.

Věnovala jste se tomuto tématu i ve svém výzkumu, co Vás nejvíce překvapilo?

Pozitivním překvapením byl fakt, že téměř všechny ženy, které prožily přirozený porod dle svých představ bez nástřihu hráze, popisovaly výrazné zlepšení vnímání sexuální rozkoše. Popisovaly, že jsou mnohem citlivější, některé dokonce poprvé zažily vaginální orgasmus až po porodu. Naopak ženy, které porodily císařským řezem, zlepšení sexuální vnímavosti nepopisovaly a ženy, kterým byl při porodu proveden nástřih, často popisovaly dlouhodobé zhoršení sexuálního života kvůli přetrvávající bolesti v místě nastřižení. Obecně lze ale říci, že normální porod překvapivě sexualitu obohacuje. Což je dobrá zpráva, protože se mnohé ženy obávají, že se při průchodu miminka vagina změní a sex už nebude tak dobrý. Opak je ve skutečnosti pravdou.

Po narození dítěte se partnerský život proměňuje, přeskupují se role, z partnerů jsou najednou vedle milenců i rodiče. Co mohou partneři udělat proto, aby byl jejich intimní život bohatý i po příchodu miminka do rodiny?

Především je důležité nezapomenout, že kromě toho, že jsme rodiče, jsme stále také partneři. Protože už nezbývá tolik volného času na spontánní partnerské radosti, je dobré plánovat společný čas bez dětí. Šťastné partnerství je volbou, nezůstane šťastným samo od sebe, je potřeba o něj pečovat. Pro ženy často není snadné se uvolnit a užívat si milování, když jsou ustarané a přepracované. Je třeba, aby se oba partneři podíleli na péči o děti. A aby také oba měli čas a prostor sami pro sebe, na to, co je těší, na osobní růst, aby pro sebe navzájem byli stále přitažliví. Ve šťastném partnerství kvete i milostný život. Velmi inspirativní je například kniha Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana, kde se můžete dozvědět, že každý potřebuje projevovat lásku jiným způsobem a že když naplníme potřeby partnera, tak snáze dostaneme to, co samy potřebujeme od něj. Důležité pro intimní život po narození dětí je nečekat s milováním na to, až nebudete unavení, až se budete cítit úžasně přitažliví a zamilovaní a až budete mít neodbytnou chuť. Naopak je dobré milovat se kdykoli to jde, prostě proto, abyste pěstovali lásku. I v angličtině se přece říká „making love“, tedy „dělat lásku“.

Co dělat, když žena po porodu nemá na sex chuť nebo zažívá při milování bolest?

Určitě je dobré o svých pocitech s partnerem mluvit. Pokud žena chce, může partnera zpočátku sexuálně uspokojit i jinak, vždyť milování nemusí být jen o pohlavním styku. Mnoho žen zažívá z prvního milování po porodu obavy, zda to nebude bolet, zda to bude jiné, zda se bude svému muži líbit. Ženy často popisují, že první milování po porodu vnímaly podobně jako první milování v životě. Je dobré udělat si to hezké, nikam nespěchat, být něžní. Je to dobrá příležitost vnést do milostného života něco nového. Více něhy, užít si předehru. Pokud je milování bolestivé, mohou partneři zkusit pomalé milování – jen se spojit a chvíli nehýbat, vnímat, co se v těle děje, zvykat si na sebe. Žena se soustředí na prožívání ve vagině, muž se soustředí na ženu, na její dech. Nejde o orgasmus, jde o to být spolu. Takové milování je prý velice léčivé a pro mnoho žen mnohem více vzrušující než rychlý sex, který známe z filmů. Pokud bolest přetrvává, je dobré oslovit odborníka na léčení jizev či psychoterapeuta, protože bolest těla často souvisí s bolestí duše.

Rozhovor vedla Kateřina Hájková Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek

Více informací o Kristině Neubertové Zemánkové najdete na jejím webu www.strom-zivota.net

Podpořte nás

Podpořte nás
 
Těhotné ženy to nemají snadné. Možnost zvolit si místo porodu a toho, kdo je porodem bude provázet, není v naší zemi samozřejmostí. UNIPA se snaží tuto situaci změnit. Nedokážeme to ale bez Vaší pomoci a podpory. Pro více informací klikněte sem.