Vážené kolegyně,
věnujte prosím zvýšenou pozornost následujícímu důležitému sdělení, jehož hlavním předmětem je legální interrupce (potrat) v souvislosti se snahami některých organizací o ilegalizaci, resp. kriminalizaci interrupce v České republice. Tento e-mail můžete brát i jako zdroj důležitých odkazů, kterých v případě potřeby můžete využít. Na úvod i na závěr podáváme stanovisko Unie porodních asistentek k těmto zásadním otázkám. Některým z členek UNIPA totiž aktuálně opakovaně přicházejí propagandistické e-maily vydávající se za dobré úmysly a chvályhodnou činnost Hnutí Pro život (viz např. známá kampaň Nesoudíme. Pomáháme pod vedením Jaroslavy Trajerové). Údajné autorky těchto manipulativních e-mailů, které se ovšem tváří jako osobní příběh pisatelky, jíž Hnutí zachránilo dítě, vybízejí členky UNIPA ke schůzkám a spolupráci s Hnutím, nutno podotknout, že dosti agresivním způsobem. Tyto emaily často obsahují informace, jež náhodná žena nemůže mít, např. o e-mailové komunikaci vedení Unipy s pí. Trajerovou. Do stejné kategorie jako Hnutí Pro život náleží např. Aliance pro rodinu.
Stanovisko UNIPA ve věci volného přístupu k interrupci je jasné a doporučené i vám: Každá žena má mít právo rozhodovat ohledně reprodukčních událostí ve svém životě, o svém životě, o svém těle; zde patří i právo na rozhodnutí o interrupci. Kriminalizace interrupce je forma diskriminace ústící ve stigmatizaci a ohrožení životů žen, především těch socioekonomicky slabších (nerovná distribuce reprodukční spravedlnosti). Zamezovat ženám v přístupu k bezpečným legálním interrupcím je porušováním řady lidských práv zakotvených v mezinárodním právu a nebezpečným opatřením zhoršujícím zdraví a kvalitu života celé společnosti.
Je nutné mít na vědomí, že Hnutí Pro život, jehož předchůdci se historicky označovali za ultrakatolíky, je extremistická ultrakonzervativní nábožensko-politická organizace s rozsáhlou transnacionální sítí financování a podpory politické, náboženské aj. (https://www.respekt.cz/podcasty/reakce-na-znasilnovani-ukrajinek-odkryla-ultrakonzervativni-tvar-a-taktiku-hnuti-pro-zivot).
Hnutí Pro život prosazuje ilegalizaci interrupce – jsou tzv. anti-choice či pro-life. K cílům organizace patří odstranění volného přístupu k interrupci v České republice. Nedávno např. Hnutí prostřednictvím služeb České pošty rozeslalo svou nákladnou protipotratovou agendu do většiny českých domácností (https://a2larm.cz/2022/04/pepraky-a-houkadla-hnuti-pro-zivot-navrhuje-pomahat-znasilnenym-ukrajinkam-prevenci/). O tom, jak je lobbistická “neziskovka” Hnutí Pro život vlivná a prorostlá českou politickou reprezentací, se dočtete zde https://a2larm.cz/2023/06/mezi-bohem-a-ultrapravici-hnuti-pro-zivot-jako-nejschopnejsi-lobbisticka-skupina-v-poslanecke-snemovne/.
Ilegalizace interrupce nikde ve světě nevedla a nevede k zastavení provádění interrupcí, ale k provádění tohoto zákroku nezdravotníky mimo zdravotnická zařízení v nehygienických podmínkách za irelevantní poplatky (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9806079/). Zdravotnickému personálu zabraňuje v poskytování základní péče. Zvyšuje tedy rizikovost celkové životní situace obyvatelstva, především pro ženy (https://www.bmj.com/company/newsroom/almost-all-countries-around-the-globe-criminalise-abortion-in-some-circumstances/). Kriminalizace podněcuje “self-managed” interrupce (udělej si sama), často drastickými a zdraví či život ohrožujícími způsoby (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9202511/, https://www.verywellhealth.com/self-managed-abortions-supreme-court-abortion-pill-restriction-5095393). Zákaz interrupce je spojen s jejím oddalováním, a tím se zvyšováním zdravotního, až život ohrožujícího rizika pro ženy. WHO a Amnesty International hlásí 22-25 milionu nebezpečných interrupcí ročně, z toho přibližně 50 000 smrtelně, přičemž téměř všechny pocházejí ze zemí, kde je interrupce mimo zákon. (https://www.ohchr.org/sites/default/files/HRBodies/HRC/RegularSessions/Session35/Documents/A_HRC_35_23_AUV.docx, Paragraf 92; https://www.amnesty.org/en/what-we-do/sexual-and-reproductive-rights/abortion-facts/). Dle WHO se roční počet mateřských úmrtí v důsledku nebezpečných interrupcí z celkového počtu mateřských úmrtí globálně pohybuje mezi 4,7 % a 13,2 % (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25103301/). Oproti tomu legální interrupce vede ke snižování rizik ze zákroku potenciálně plynoucích.
Právní podmínky ztěžující přístup k bezpečné interrupci a vyúsťující v kriminalizaci prokazatelně vedou k ohrožení zdraví žen, reprodukčního, tělesného i psychického, a v mnoha případech i jejich života. Fyzické, psychické i sociální zdraví ženy má přitom přímý vliv na kvalitu života jejích dětí a rodiny. Zákaz interrupce má tedy v konečném důsledku negativní dopad na celou společnost a zhoršuje kondici veřejného psychosomatického zdraví (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-leta-vezeni-i-ochrana-zakonem-jak-se-ve-svete-lisi-pravo-na-potrat-207853). Dlouhodobě ověřovaná hypotéza Donohue a Levitta reflektuje vliv legalizace potratu na kriminalitu: redukce počtu nechtěných lidských bytostí v populaci vede ke snižování kriminality; naopak vysoké počty odmítnutých či nepřijatých lidských bytostí v populaci vedou k sociálním disrupcím (https://law.stanford.edu/wp-content/uploads/2020/09/The_Impact_of_Legalized_Abortion_on_Crime.pdf). Nutit kohokoli k nechtěnému těhotenství nebo k vyhledání nebezpečného potratu je porušením lidských práv (reprodukční práva = lidská práva), včetně práva na soukromí, tělesnou autonomii a rozhodnutí, jestli, kdy a kolik kdo bude mít dětí (https://www.amnesty.org/en/documents/pol30/2846/2020/en/). Není překvapivé, že odepření interrupce vede u dotčených ke zhoršení fyzického a duševního zdraví i horším ekonomickým výsledkům ve srovnání s těmi, komu je na vyžádání interrupce poskytnuta (https://www.apa.org/monitor/2022/09/news-facts-abortion-mental-health). 97 procent lidí zpětně hodnotí své rozhodnutí pro interrupci jako správné (https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0277953619306999?via%3Dihub). Tyto výsledky doplňují vědecké důkazy o tom, že emoce spojené s potratem souvisí s osobním a sociálním kontextem, a nejsou produktem samotného zákroku. Tato zjištění zpochybňují opodstatněnost politických opatření regulujících přístup k interrupci založených na tvrzeních o emoční újmě (výčitky, lítost, žal).
Hmatatelný příklad toho, jak ilegalizace interrupce je nebezpečné opatření (které ohrožuje životy žen v mnoha zemích světa), máme hned za našimi hranicemi v sousedním Polsku. Polské ženy (jež si to mohou dovolit) vyhledávají zdravotnické služby v České republice, v horším případě zbytečně umírají, protože místní zdravotnický personál má strach ženám pomáhat pro případnou kriminalizaci, a to i v případech, kdy interrupce těhotenství je pro ženy život zachraňující zákrok. Výmluvný případ, jeden z mnoha publikovaných i v našich médiích, je zde — v důsledku sepse zemřela matka tří dětí: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/polsko-potrat-interrupce-tehotenstvi-ukonceni-smrt-zena-lekari-nemocnice-zdravotnictvi-zakon-ustavni.A220127_124107_zahranicni_dtt. Je to jen doklad toho, že potrat velmi často vyhledávají ženy v partnerských svazcích, které již děti mají, nejedná se tedy o žádnou “diskotékovou nezodpovědnost mladistvých”. O snaze Polska zasahovat do “interrupční legislativy a praxe” jiných států zde https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cesky-zakon-je-znepokojivy-rika-polsky-tajemnik-uprostred-stretu-o-potraty-153045. Článek popisující udavačskou a strachuplnou situaci v Polsku, kterou bychom v ČR ani jinde jistě žít nechtěly, zde https://www.denik.cz/staty-eu/polsko-napomahani-potratu-obvineni.html.
Jiným příkladem je USA. Ve státech zakazujících interrupce je až 3x vyšší riziko mateřské úmrtnosti oproti státům s legálním přístupem k bezpečné interrupci (https://www.axios.com/2023/01/19/mothers-anti-abortion-bans-states-die). V porovnání se státy, kde jsou potraty dostupné, mají státy, které potraty zakázaly, plánují zakázat nebo jinak omezily, méně poskytovatelů porodní péče, více pracovnic/pracovníků sféru porodní péče opouští, vyšší míru mateřské úmrtnosti a úmrtnosti kojenců, zejména u barevných žen, vyšší celkovou úmrtnost žen v reprodukčním věku a větší rasové nerovnosti v systémech zdravotní péče (https://www.commonwealthfund.org/publications/issue-briefs/2022/dec/us-maternal-health-divide-limited-services-worse-outcomes).
Ukrajinkám znásilněným ruskými vojáky Hnutí Pro život místo antikoncepčních pilulek, jejichž užití odsoudilo, doporučilo nákup houkadel, pepřových sprejů a elektrických paralyzérů a po skončení konfliktu dle nich žena může “požadovat třeba doživotní výživné či odškodné za to násilí, když označí násilníka a dokáže, že došlo k následkům”. (https://a2larm.cz/2022/04/pepraky-a-houkadla-hnuti-pro-zivot-navrhuje-pomahat-znasilnenym-ukrajinkam-prevenci/, https://refresher.cz/113160-Hnuti-pro-zivot-odsoudilo-ceske-dodavky-antikoncepce-znasilnenym-Ukrajinkam-Chcete-aby-odnosily-deti-okupantu-zni-od-Piratu, https://www.respekt.cz/tydenik/2022/16/kdyz-praskne-bublina)
Standardní rétorika anti-choice nábožensko-politických hnutí je založená na tzv. infantilizaci zygoty, moruly, embrya či plodu, tj. na terminologii a ideologické perspektivě vykládající různá prenatální vývojová stadia včetně shluku buněk jako “dítě” (je nutno vzít v úvahu postupující věk plodu a jeho podobu lidskému novorozeněti). Tato rétorika do značné míry stojí na intrauterinních vyobrazeních, zneužitých anti-choice propagandou, vygenerovaných fetálním monitorem, tj. jsou to argumenty umožněné technologií, která se dostala na trh ve 2. polovině 20. století. Jde tedy o požadavek zákazu interrupcí na základě vyobrazení vygenerovaných fetálním monitorem, využitých v neprospěch žen, podepřený náboženskou, tj. kulturně specifickou ideologií stavící zájmy embryí/plodů z obrázků proti zájmům žen (či těhotných osob). Ne všechny kulturní ideologie to však vidí stejně. Jedná se tedy o radikální nábožensko-technokraticko-medikalizační argument zneviditelňující ženu a její právoplatná rozhodnutí. Součástí argumentu je tvrzení, že ukončení života zygoty/embrya/plodu, tj. součást mateřského těla bez právní subjektivity v mnohých státních legislativách, je totožné s ukončením života novorozeněte (životaschopnost mimo mateřské tělo, disponuje právní subjektivitou).
V konečném důsledku argument tzv. pro-life hnutí také banalizuje a bagatelizuje péči nutnou pro kultivaci lidského života. Není to totiž život sám o sobě, ale emocionální, lidský a ekonomický kapitál (péče a pozornost), bez nichž nelze kvalitní lidský život kultivovat (doslova vypiplat). A jsou to opět především ženy, o jejichž práci a péči, kapitál, těla, životy a investovanost se jedná, nikoli církve či jiná ideologicko-politická hnutí s jasným názorem na to, co je to život a jak se má žít, nebo kohokoli netěhotného. Pokud se ženy do nového života z jakéhokoli důvodu investovat nechtějí, kdo má právo je nutit? Je tedy otázkou, za čí život tzv. pro-life hnutí tak vehementně bojují.
Bezvýhradné přijetí anti-choice rétoriky má nedozírné negativní důsledky pro celou společnost, a primárně ženy. Např. ženy, které se rozhodnou pro interrupci, by mohly být souzeny za zabití člověka; použití hormonální antikoncepce, která může vyplavit již oplodněné vajíčko, by mohlo být pokládáno za vraždu; kliniky provozující umělé oplodnění a oplodňující více vajíček, než využijí, by se touto optikou dopouštěly hromadných vražd při eliminaci nepotřebných oplodněných vajíček; při požáru kliniky pro umělé oplodnění by záchranné služby nejdříve věnovaly pozornost záchraně “životů tisíců oplodněných vajíček”, místo aby zachránily život jediné recepční, bylo-li by třeba si zvolit (hypotetická situace); žena prožívající spontánní potrat by mohla být snadno nařknuta z toho, že si potrat sama vyvolala, a na základě toho kriminalizována; zdravotnický personál by se obával provádět interrupce za účelem záchrany života žen při dysfunkčním těhotenství, následkem čehož by ženy umíraly zcela zbytečně (viz dění v Polsku) apod. Ve své protipotratové petici Hnutí Pro život uvádí: „Od roku 1957, kdy byl legalizován chirurgický umělý potrat, bylo v českých zemích tímto drastickým způsobem usmrceno téměř 3,3 miliónu dětí.“ (http://www.stop-genocide.cz/online-petice, https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/senat-petice-proti-potratum-za-obnoveni-legislativni-ochrany-lidskeho-zivota-od-poceti.A230731_112735_domaci_kop) Vzhledem k tomu, že na hřbitovech moc plodů nenajdeme, je otázkou, kolik lidí tomuto argumentu skutečně věří a kolik z nich si důsledky požadavku zákazu potratů skutečně uvědomuje.
Zcela aktuální informace o neúspěchu Hnutí v soudním sporu s periodikem Alarm končící stažením žaloby na redakci viz zde https://a2larm.cz/2023/09/skoncil-soud-s-hnutim-pro-zivot-organizace-stahla-zalobu-na-redakci-alarmu/.
Pokud vám řetězové e-maily Hnutí Pro život psané přímo jejími zaměstnankyněmi/zaměstnanci či osobami pro tento účel rekrutovanými (ať už smyšleně, či reálně) chodí či začnou chodit, nebo máte-li otázky, návrhy či nejasnosti, můžete nás kontaktovat na e-mailu unipa@unipa.cz.
Stanovisko UNIPA je v této věci jasné a doporučené i vám: Každá žena má mít právo rozhodovat ohledně reprodukčních událostí ve svém životě, o svém životě, o svém těle; zde patří i právo na rozhodnutí o interrupci. Kriminalizace interrupce je forma diskriminace ústící ve stigmatizaci a ohrožení životů žen, především těch socioekonomicky slabších (nerovná distribuce reprodukční spravedlnosti). Zamezovat ženám v přístupu k bezpečným legálním interrupcím je porušováním řady lidských práv zakotvených v mezinárodním právu a nebezpečným opatřením zhoršujícím zdraví a kvalitu života celé společnosti.
Text e-mailu můžete šířit, jak uznáte za vhodné. Svá práva nemůžeme brát jako samozřejmou věc, viz dění v USA. Neustálá kultivace práv v měnícím se světě je základní demokratická hodnota. Naše bdělost je na místě.
Díky za pozornost a buďme si oporou.
Mgr. Martina Přibyláková, Ph.D.
Výkonná ředitelka UNIPA
Executive Director UNIPA
