class="post-template-default single single-post postid-328 single-format-standard theme-unipa woocommerce-no-js tribe-no-js mega-menu-main-menu"

Partner u porodu – volba nebo nutnost?

Rozhovor s porodní asistentkou Miladou Barešovou

Rozhovor vedla Mgr. Kateřina Hájková Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek.

Pracujete jako samostatná porodní asistentka. Kdy a jak se na Vás těhotné ženy a jejich partneři mohou obrátit?

Ženy i muži se na porodní asistentku mohou obrátit kdykoliv v souvislosti s plánováním těhotenství, těhotenstvím, porodem, šestinedělím nebo péčí o dítě. Rozsah nabízené péče je široký a páry si mohou vybrat to, co jim nejvíce vyhovuje. Moje první otázka při setkání s párem je: Proč jste vyhledali porodní asistentku? Z odpovědi pak vyplyne dohoda o naší spolupráci. Každý pár může mít jiné potřeby a představy. Jedna moje kolegyně říká, že porodní asistentka přináší do rodiny to, co tam chybí. V Unii porodních asistentek jsme natočili krátké filmy, o tom, co může porodní asistentka rodičům nabídnout, které mohou čtenářky a čtenáři shlédnout na www.unipa.cz.

Letošní květnový Světový týden respektu k porodu přináší téma „Kontinuální a láskyplná péče v těhotenství, při porodu a po porodu“. Co si pod tím máme představit a proč je kontinuální péče v tomto období tak důležitá?

Průběh těhotenství, porod i šestinedělí jsou velmi individuální. Každá žena prožívá své těhotenství jinak, má jiné podmínky, dostává se jí různé míry podpory. Liší se také její otázky, obavy, strachy, úzkosti, ale i radosti a očekávání. Já jsem začala poskytovat individuální péči ženám před více než deseti lety a možnosti pro mou práci se úžasně rozšířily. Nezříkám se metod moderní medicíny, jen si myslím, že porodní asistentka je jak vzdělaná odbornice, tak empatický průvodce. Moje zkušenost mi říká, že je třeba vrátit příchodům na svět lásku, klid a porozumění. Ženy dnes rodí v porodnici s dobrým zázemím, ale mnohdy jim chybí podpora a respekt. Proto si mnoho žen vybírá ke svému porodu menší porodnice, kde je více soukromí a personál má větší prostor pro poskytování individuální péče. Po návratu z porodnice je ale žena ponechána bez péče po dobu šestinedělí. Přitom období šestinedělí je velice citlivé a ženy potřebují někoho, kdo by je i tímto obdobím provedl. A tuto roli historicky vždy plnily porodní asistentky. Je to fascinující období v životě ženy. Sama se o něm stále dozvídám nové informace a učím se, jak důležité období to je.

Co se změnilo od dob, kdy byl porod součástí rodinné historie a ženy sdílely informace a zkušenosti v rámci každodenních rozhovorů?

Současná kultura je zaměřena na sílu, výkon a individualitu. Období těhotenství je prezentováno buď příliš romanticky, nebo naopak jako něco nebezpečného či traumatizujícího. Mnoho žen o porodech ve své rodině nic neví, a pokud toto téma se svou matkou otevřou, většinou moc podpůrných informací nedostanou. Často zapomínáme, že rození i umírání je normální součástí života. Dnes se většinou rodíme i umíráme mimo domov a bez účasti rodiny. Nemluvím teď o domácích porodech, ale o návratu porodu do rodinného života. To, co nám chybí, je sdílení a podpora přirozených věcí. Kolik matek si s dcerami povídá o menstruaci? Mnoho ne, protože ani jejich matky s nimi o tom nemluvily. Ale pokud jim dcera řekne, že má menstruaci bolestivou, vezmou ji ke svému gynekologovi pro antikoncepci. Já si pamatuji, jak mi moje babička vařila majoránkový čaj a nahřívala pokličky od hrnců a přikládala mi je na bolavé břicho a při tom vyprávěla svoje příběhy spjaté s menstruací, těhotenstvími a porody. Bylo to úžasné. Ta péče a sdílení. Pocit intimity. A to dnes ženy obecně postrádají. Proto je téma kontinuity a lásky tak důležité. Proto jsem se rozhodla poskytovat ženám péči individuálně a podporovat i okolí ženy. Často mluvím i s jejich maminkami a babičkami. Moje kolegyně dokonce chystá kurzy pro nastávající babičky. To je přece skvělé. Vrátím-li se k Vaší otázce proč je tento způsob péče tak důležitý, mohu odpovědět, že ženy s podporující péčí mají lepší průběh těhotenství, porodu i šestinedělí. Lépe kojí a jsou celkově spokojenější, takže je spokojenější i její okolí.

Otcové jsou dnes mnohem více než dřív součástí přípravy na porod. Co může tato příprava přinést mužům a jejich partnerkám?

Myslím si, že každá žena potřebuje u porodu něco jiného. Myslím, že každá žena u porodu potřebuje něco trochu jiného, ale klid, intimitu, ochranu a bezpečí potřebují všechny. Odlišnosti mohou být v podmínkách (světlo-tma, tepleji-chladněji, hudba-ticho). Zdánlivé drobnosti mohou mít na pocit ženy, a tím na vlastní průběh porodu, veliký vliv. Je-li partner schopen takovéto podmínky během porodu spoluvytvářet a podporovat, může být narození dítěte pro oba krásným zážitkem. Aby tomu tak bylo, měl by rozhodnutí o doprovodu k porodu předcházet otevřený rozhovor, kde si partneři vyjasní motivace a možnosti. Pro muže může být přítomnost u porodu velmi náročný úkol. Proto párům doporučuji, ať si oba ujasní a formulují motivace, dají si možnost názor kdykoliv změnit a ať nemají nereálná očekávání. Pokud se rozhodnou porod spolu sdílet, je vhodná i příprava muže. Zní to složitě, ale v podstatě jde o to, říci mužům, že porodní sál není bojiště ani loviště. Pokud se muži podaří zůstat v klidu a „naladit se na partnerku“, může jí být dobrou podporou. Vyvrcholením je pak samotný okamžik zrození, který je neopakovatelným zážitkem na celý život, spojujícím novou rodinu.

Někteří autoři naopak upozorňují, že přítomnost mužů u porodu je věcí komplikovanou? Potkala jste se s Michelem Odentem, když přednášel v České Republice. Co si o přítomnosti otců u porodu myslí tato porodnická legenda?

Měla jsem tu jedinečnou možnost slyšet přednášku doktora Michela Odenta. Moc se mi líbí, jak holisticky porod vnímá. Bylo by skvělé, kdybychom se na porod takto uměli dívat všichni. Porod považuje za velmi intimní situaci. Reakce mužů při porodu jsou velmi rozmanité a ne všechny jsou podpůrné a přínosné. Motivací k přítomnosti muže u porodu by rozhodně neměl být tlak okolí. Muži někdy čelí obvinění ze zbabělosti nebo nedostatku lásky k partnerce. Tak tomu rozhodně není. Není povinností muže ženu k porodu doprovodit, a pokud půjde, je dobré si předem říci, že oba z partnerů mají právo svůj názor změnit. Partner může kdykoliv z porodního sálu odejít nebo vyslyšet přání partnerky, aby se vzdálil. Muži, kteří se necítí dobře, mají strach, obavy, jsou nervózní, nejsou pro porod přínosem. Žena neklid velmi dobře rozpozná a její do té doby dobře nastavený hormonální systém zpomalí, či úplně zastaví vyplavování oxytocinu, hormonu zodpovědného za porod. Proto není dobře setrvat u porodu v takovéto situaci. Příroda nás učí, že začne-li jeden ze smečky vyplavovat adrenalin, začnou i ostatní členové, je to život ochraňující algoritmus. Chci proto touto cestou apelovat na ženy, nenuťte své muže jít na porodní sál, a muži, prosím nesnažte se být na porodním sále za každou cenu.

Je to tedy tak, že rozhodnutí být či nebýt u porodu by mělo být výsledkem otevřené diskuze a svobodné volby obou partnerů? Nikoliv tlaku kamarádů nebo společenské normy?

Ano, říkáte to správně. Záleží jen na partnerech, jak se domluví. Celý náš rozhovor se točí kolem partnera u porodu, ale téma letošního Světového týdne respektu k porodu je láskyplná péče. A její součástí může být přítomnost jiné podporující osoby u porodu. Setkávám se nejen s porodními asistentkami a s  dulami, ale i se sestrami, kamarádkami či maminkami. Je dobré být otevřený všem těmto možnostem.

Podpořte nás

Podpořte nás
 

Aromaterapie v praxi porodní asistentky

21. listopadu - 22. listopadu

%d blogerům se to líbí: